17.2.2013

Po ránu se vyklubala poměrně hezká neděle.

Po krátké diskuzi,

by vybrán za dnešní cíl reparát na výlet k modrým horám.

Potýral sem internet a oproti minulu

udělal přípravu

Žádné náhodné bloudění po vesnicích a lov něčeho,

co by šlo vyfotit.

Zajet až do Katoomby,což je město asi 100 kiláků

od domečku a nechat se požmoulat komercí.

Určitě se Modré hory dají poznat z různých míst,

je to obrovský kuz země,

ale to nejhezčí a hlavně když je na to jen jeden den

tak určitě vyhraje Katoomba.

Jsou tu připraveni na návaly turistů,

krásná vyhlídka,stánek s předraženýma blbinama,

záchody,parkoviště.

Spousta lidí sem zajede,udělá si pár fotek opření o zábradlí a pádí dál.

Ne že by nebylo na co koukat.

Dominanta skal,kterým říkají tři sestry.

Vůbec celé obrovské údolí.

Je tu taková krátká vyhlídková trasa.

Ještě že maj zrovna v Pekingu jarní prázdniny.

Je tu 7 A

přes 7 Ř

až po 7 Ž

Nefotil sem je všechny.

Sou jeden jak druhej

 je jich děsně moc.

Ještě že mají takovýho frajera ředitela.

Kvádro a botasky.

Na pak je tam brána do pekla.

V průvodci teda píšou ,že se tam vine

Giant Staircase - obří schodiště.

Vine-to slovo by použil básník,

a nebo totální trotl.

Tam kde končí ten největší záhul píšou,

že mám za sebou 900 uměle vytvořených schodů.

A pěknejch pár je tam i těch přírodních.

Tam kde se nedalo jít,tam místní chasníci

vytesaly schody ve skále

a kde to nešlo,

tam vypomohly kováři

A že to někdy dalo práci je tam napasovat.

Po pár stech metrech se dá koukat stromům do očí.

A po dalším sestupu po schodech je najednou kolem prales.

Se vším všudy

Roztodivná květena

Ohromný panoramata.

Vůně a zvuky nemůžu zprostředkovat.

Stojí to za to.

Když už člověk nemůže,tak mu napíšou,že je v polovině cesty

Naštěstí víceméně po rovině

A asi po dvouhodinové tůře

kam se zas tak moc lidem nechce,

takže v pohodičce a klídečku

sme došli k nějakýmu významnýmu stromu

a tam děsná panika.

A panika v češtině.

Nějakým dvoum lidem se stratil třetí.

Tak ho pádily hledat.

Ani sme nestihly pokecat.

Jen takový ahoj,ahoj,

neviděly ste chlapa s foťákem,

Martin jim řek,že tu každý chlap má foťák,

a ahoj česko

a oni poklusem proti našemu směru.

A jestli neběží doteď,tak ho asi našly.

To je konec pohádky,jak v pralese potkal čech čecha.

A po pár stech metrech hukot

a voda.

Ale jaká

tohle je spodek

Ale začíná to celý asi o dvěstě metrů výš

malím vodopádkem

kouskem klidné vody

a pak ten sešup dolů.

Ani mi to nevleze do foťáku.

No a kdo si zaplatí,ten na to může kouknout z lanovky.

Ale to sem přeskočil

To si tak člověk jde v údolí

a nějak se zas musí dostat na kopec

Tak zase schody

I když už ne tak hrozný,

jak po cestě dolů.

Krásný den.

Nožičky bolí,ale fakt to stojí za to.

A jen tak na okraj,

ti dva pošuci co šli se mnou,

to sice s celodením brbláním

zvládly v pantoflích.

Ideální parťáci na výlet do hor.

Místo sváče náplň do elektronické cigáry,

místo pití co sem nes na zádech já

jak dvě děcka  

a na nohách větnamky.

P.S.

Furt hledám modrý šutry,su v modrých horách,ne ?

Ale ten název dostaly podle modrého oparu,

který způsobuje olej uvolňovaný eukalypty.

Asi někdy jindy

Já tu nic modrýho neviděl