Den Austálie
26.1.2013
To bylo tak.Angličany vypakovaly z Ameriky,
tak scháněli nový kolonie.
A navíc měli plný vězení.
Tak nějakej koumák vymyslel,
že by si to mohli odsedět v Austálii.
A až jim trest skončí,
tak si můžou zabrat kus země.
Tak se to tu začlo osídlovat.
A ta první flotila sem dorazila 26.ledna.
Tak to tu slaví.
Lodě se sjedou v zálivu u Opery,
a na břehu je asi milión čumilů.
Různý projekce,koncerty.
Všude v obchodech je otevřeno,některý muzea
se slevou na vstupným,nebo ůplně zadarmo.
A večer je grátis koncert filharmonie.
Tak sme v podvečer vyrazili.
A že si projdem město.
Za rohem byla Sydney Tower.
Jeden z cílů našeho kulturního programu.
Tak proč tam nenakouknout zrovna dneska.
Jen se tak pozeptat,kolik to stojí.
Z dotazu se nakonec vyklubala prohlídka.
No ztrávili sme tam celý odpoledne až do večera.
Co se dělo u Opery,si necháme vyprávět
od těch tří,co s náma dneska nejeli.
Vrazili k Opeře pěšky.
A to je čeká ještě teď v noci cesta zpět.
Odhaduju to tak na deset kilometrů.
No,to maj blbý.
Tak k věži
Je to nejvyšší vyhlídková plošina na jižní polokouli.
Za pár drobáků ůžasná podívaná.
Prohlídka začla tak,že nás vzaly do 4 D kina.
To spočívá v tom,
že je to normální 3 D,
ale když kolem mě projela ve filmu třeba plachetnica,
a s těma 3D brýlema si na ni šlo skoro šáhnout,
tak na nohy začala stříkat voda.
Jen trošku,
jak když se rosí kytky.
Pak se podle toho,co se dělo,třepala podlaha,
a pak se ze stropu začaly snášet bubliny z bublifuku.
Ale hustě.
A při tom osvětlení to vypadalo,
že padaj hvězdy.
Moc hezký.
A pak nás průvodkyně napchala do výtahu,
a šupem do 300 metrové výšky.
Protože kolegové jsou sprostí jak kanály,
ale fakt hrozně,
tak sem se jen tak ze srandy ve výtahu zeptal,
jestli někdo nemluví česky.
Přihlásili se tři.
Rodinka z Kralup.
Svět je malej.
A pak nás výtahy vyplivli do kruhový místnosti,
samý okno,
neskutečný výhled.
Počkaly sme si na tmu,
aby se dalo vyfotit osvětlený město.
Nádhera.
A po cestě zpět,v botanické zahradě koncert.
Já teda vážnou muziku moc nemusím,
ale myslím,že končily Dvořákem.
Těch pár tisíc lidí,co tam bylo,
se zvedlo a začly ve stoje tleskat.
Fakt zážitek.
Mám z rána spálenou kušku,
přece jen sluníčko tu peče,
i když,kde já se nespálím,že ?
nohy mě bolej až tak k lopatkám,
ale byl to nádherný den.
Koukal sem na internet,
a psali že v čechách je místy až mínus třicet.
No každý máme svoje trable.
